NĚCO ZE ŽIVOTA

A O NOVÉM ŽIVOTĚ!
Můj manžel je zároveň můj spolužák..

studentská láska to byla jako trám..

/ tedy je určitě stále:o)), jen ten studentský věk nám nějak chybí:o)/

Po gymnáziu manžel nastoupil na VŠ.

V tom byla ta potíž..dostal se na medicínu, na kterou chtěl, ale..až na Slovensko..do Martina..

Vzdálili jsme se..

Já začala učit v mateřské škole

a vyhlížela každý pátek vlak.

Nastaly však další potíže.

Manželovi se zhoršil jeho zdravotní stav 

a z alergie se stalo astma.

Lékařka mu zakázala každý týden jízdu vlakem vzhledem k velmi prašnému prostředí.

A tak se stalo, že přijížděl jenom jednou za měsíc.

Já pracovala a práce s dětmi  mě těšila. 

Bydlela jsem u rodičů, psala zamilované dopisy 

a každý den vyhlížela pošťačku.

Moje maminka si chtěla tehdy koupit sedací soupravu,

ale měla obavu, abych se náhodou nechtěla vdávat.

Ubezpečila jsem ji, že rozhodně ne dřív než za dva roky, 

až bude mít přítel část studia za sebou 

a třeba se mu do té doby podaří přestoupit na studia do Prahy.

-----

Zamilovaná dvojice - bez mobilu, telefonu 

a jen o dopisech...

Moc jsme se na sebe těšili..

Tak moc a tak vášnivě, že netrvalo dlouho a přineslo to své plody.

Respektive plod jeden!

Ovšem, jak se mi dostalo tohoto ubezpečení,

že jsme počali?

Samozřejmě, nejsem blázen 

a vím, jak se dělají děti, ale normální je dojít si ke gynekologovi 

a ten určí, zda se jedná o těhotenství či ne.

( dříve žádné těhotenské testy nebyly).

U mně to však bylo úplně jinak!

Já nešla ke gynekologovi.

Já šla na úplně obyčejnou návštěvu k přítelovým rodičům.

Byla to návštěva, která se mi vryla do paměti 

a na kterou v životě nezapomenu.

Bylo nedělní odpoledne 

a já nebyla jediná návštěva, která ten den přítelovi rodiče navštívila.

Představte si, že shodou okolností,

jen tak náhodou, tam byl i strýc.

Strýc, už tehdy velmi známý pražský gynekolog,

pan docent, doktor Karel Šuk.

---

Kde by mě napadlo, že na návštěvě zároveň proběhne gynekologická prohlídka!

Přítelova maminka mě pobídla, že by se Kája( doktor a její bratr)

jen tak podíval, zda je vše v pořádku, když jsem to prý nedostala včas.

Co by za to kdo dal, aby ho prohlídl takový dobrý gynekolog?

Co já bych za to dala, kdybych se v tu chvíli ztratila!

Neztratila..přišla realita..

V přítelově pokojíčku jsme byla podrobena vyšetření 

a do smrti nezapomenu na jásavý výkřik strýce:

" Hurá, Hano, budeš bába, chceš si na to mimino sáhnout?"

Já ani nedutala, šly na mě spíš mdloby..

Na jediné, na co jsem tehdy dokázala myslet, bylo to, 

že u  nás doma už stála nová, krásná sedací souprava.

Mně bylo tehdy necelých 19 let,

příteli celých!

V obýváku u přítele se mezitím pomalu začala projednávat svatba 

a já pořád přemýšlela, jak jen vysvětlím, že svatba nebude až za dva roky,

ale že se svatební hosté budou moci posadit do nové sedací soupravy.

Ano, měla jsem zároveň radost,

že dítě, které se narodí,

bude chtěným miminkem.

Stálo tam ale pořád moc otazníků..

Jak to všechno bude?????

Přítel se tehdy zachoval jako velký chlap, 

neváhal požádat mé rodiče o ruku,

zanechal i školy.

Aby mi byl na blízku,

začal studovat v Praze.

Byla  i svatba..

Veliká, převeliká!

Všichni jedli, pili, tancovali

a sedačka dělala parádu našemu domu:o).

--

A já?

Já byla i na svatbě pod pečlivou gynekologickou kontrolou!

 Bylo o mě pečováno i po celé těhotenství a výsledek se dostavil!

Narodila se nám krásná, chtěná holčička Kačenka.

V červnu tomu miminku už bude 32 let.