Spali jsme s Aničkou v pokoji.
V noci se probudila a povídá, tady se vážně Inko nedá spát,
ten děda tak chrápe.
Jak to můžeš vydržet?
Musela jsem se smát.
Anička pokračovala..
Víš, babička Hana( prababička), ta taky chrápe,
ale ta se modlí.
Ona se modlí, abysme byli zdraví,
a tak musí chrápat!.
Od teď mi je jasné, že jestli to má manžel po své mamce,
tak budeme všichni zdraví jako řepy:o).
Anička ještě v noci stačila vymyslet, že ráno za to dědu pořádně zlechtáme,
což jsme také obě udělaly:o).
Já mám veliké štěstí, že můj spánek dokáže vjemy jako je chrápání naprosto nevnímat.
Jakmile chci spát, tak vedle mně můžou klidně dříví štípat
a já spím..nějak moje tělo dokáže odbourat zvuky kolem,
za což mu moc děkuji.
Jak jste na tom Vy a chrápání?
Přeji Vám krásnou sobotu..
Inka
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji za Vaše milé komentáře a za Váš čas.