Popíšu Vám, co se mi stalo cca před 18 lety 1. září
a nikdy na to nezapomenu:o)!
1. září - první školní den,
natěšení prvňáčkové
a já jejich nová paní učitelka.
Nepamatuji si přesně, kolik bylo tehdy prvňáčků,
ale co vím jistě, tak 2 děti si nesly do třídy veliký kornout.
S dětmi jsem se seznamovala, povídali jsme si
a protože první den bývá krátký,
tak jsem se brzy s dětmi i rozloučila.
Chlapeček, který měl kornout přišel ke mně
a povídá, že maminka říkala, že mám rozdat dětem věci z kornoutu.
Milé překvapení, které jsem doposud neznala.
Kornout byl plný čokoládek
a tak jsem podělila dětské ručičky.
Když to viděla Gábinka,
která měla také kornout, byla v rozpacích.
Já, věci neznalá, jsem se tehdy zeptala:
" Gábinko, tvůj kornout se má také rozdat dětem?"
A Gábinka odpověděla"Ano!"
A bylo dokonáno..
Ovšem kornout byl plný hraček.
Plyšáci, penál, hodinky, veliká lízátka, čokolády,
na každého vyšla krásná věc.
Obdivovala jsem rodiče
a v duchu jim děkovala
za jejich dárky pro děti.
Ta rozzářená očička,to bylo něco.
......
Ovšem výraz maminky, když jsem scházela s dětmi ze schodů,
mi dával jasně najevo, že nadšení jako děti nesdílí.
Přišla ke mně a zeptala se, kdeže má Gábinka věci z kornoutu?
V tu chvíli mi to došlo, ani nemusela vysvětlovat,
že je to zvyk v Německu, odkud pochází Gábinky tatínek
a že se dětem dá ráno kornout s odměnami
a když přijdou ze školy, tak si to rozbalí..
.....
Jak mi bylo si nedovedete představit..
...
Naštěstí maminka neměla to srdce, vzít to těm malým šťastným dětem
a Gábinka dostala kornout nový.
..
Za čas jsme se tomu spolu už jen smály,
ale tehdy 1. září mi do smíchu vážně nebylo!
Od té doby jsem už poučená :o)
/obrázek převzat z Googlu/
