NASYPÁNO

můžete přiletět!

Kromě stabilních krmítek visí všude po stromech lojové koule.

Můj manžel nechápe, co prý s těmi ptáky mám.

Mám je ráda,

líbí se mi to ptačí kino,

ráda je pozoruji

a nikdy jim nepřestanu závidět,

že se vznesou.

Já se vznáším jen ve snech.

Nevím, zda jsem tu už psala,

jak jsem kdysi dávno

( nejméně 30 let zpátky)

měla tak živý sen,

že létám.

Manžel mě našel v koupelně,

jak roztahuji paže,

jsem na špičkách,

mám zavřené oči 

a soustředím se na to,

že se vznesu.

Určitě by to šlo,

kdyby to nezkazil slovy:

" Myslím, že kdybys to zkusila z balkónu, 

tak bys určitě na chvíli letěla."

/Tehdy jsme bydleli v garsonce v 8. patře./

Nepovedlo se to

a od té doby jsem tak živý sen neměla.

Přesto se ráda vznáším

nebo aspoň se povznáším.

Nad vším, co mi přijde zbytečné, malicherné 

a nedůležité.

Tak aspoň tak!

:o)

Jo a letos pořád čekám na sojku!

Krakonoše jsem už viděla,

ale kam mu uletěla sojka,

to vážně netuším!

...

Krásnou noc

a zítra ještě jedny fotky 

ze sobotního stmívání.

Inka

💓

Teď,  když jsme se naučili létat v povětří jako ptáci a potápět se jako ryby, zbývá už jen jediné - naučit se žít na zemi jako lidé.

 

George Bernard Shaw