SRAZ

se uskutečnil

a sešlo se nás vážně hodně..

Poprvé po 45 letech..

od první třídy po 50 ..

Je to neskutečný,

ale všichni jsme se nakonec poznali

a měli si o čem povídat.

Teď prý budeme dohánět, 

co jsme za těch 45 let nestihli :o).

Tak prý za rok!

Toto je naše třída a naše milovaná paní učitelka.

Já ji zbožňovala

a až doteď se kaju,

protože jsem ji skoro nikdy nenechala dosvačit.

Byla jsem takové to vlezlé dítě,

co stojí u stolku paní učitelky 

a vypráví a vypráví:o)

a když nevypráví,

tak sleduje.

Přesně si pamatuji pohyby, jaké dělala paní učitelka,

když si rozbalovala svačinu.

Přesně si pamatuji,

jak moc jsem ji obdivovala

a chtěla ji napodobovat.

...

Myslím, že navždy ovlivnila můj život.

                                                              Tak kdopak z vás mě pozná? :o))

….

Na sraz přišly i všechny tři učitelky,

které ovlivnily můj život.

Naše paní učitelka uprostřed fotky,

vpravo bývalá ředitelka školy

a moje ředitelka školy,

která mě jako vychovatelku školní družiny donutila

zkusit jít dálkově studovat vysokou školu

a já ji za to děkuji 

a je tam i naše učitelka HV,

která byla později mou kolegyní 

a nakonec i další ředitelkou.

...

Tady platí neskutečné pravidlo,

že náhody se dějí a kolem sebe člověk má osudové lidi,

které dokážou proměnit děje na osudové.

Vím, že fotka, kterou publikuji je ne příliš veselá,

protože jsem zachytila učitelky

asi v situaci,

kdy si povídaly o něčem vážném,

ale jinou jsem neměla..

Přesto se podívejte, 

jak to naší paní učitelce i po těch mnoha letech sluší.

Jakoby těch 45 let ani nebylo..

Bylo to moc milé setkání.

Na mě měla paní učitelka opravdu mimořádné vzpomínky,

protože jsem jí na konci 5. třídy 

darovala štěně.

Pojmenovali ho Nelinka

a měli ji opravdu dlouho.

...

Spolužáci a spolužačky spolu nezapomněli komunikovat,

mobily se vytahovaly jen kvůli fotografiím

a pořád bylo o čem mluvit..

Zážitků jsme totiž měli moc a moc!

Asi určitě víc než dnešní děti.

Myslím, že je svět kolem a technologie 

o ty skutečné zážitky ochuzují.

Byla jiná doba,

navíc jsem žila na vesnici.

Auta projížděla opatrně 

a rozhodně pomaleji 

a bylo jich míň.

Rodiče se o nás tolik nebáli

a my dělali takové věci,

že dnes by asi rodičům vstávaly vlasy hrůzou na hlavě !

Tohle se už zpátky vrátit nedá

a je to škoda!

Škoda pro tu naši malou mladou generaci.

..

Nebudu v žádném případě moralizovat,

ale vzpomínat bylo vážně super!

...

Přeji Vám krásný nedělní večer

a užijte si celý nový týden!

Inka

💓