TREST PRO OBA

Dlouho jsem se rozmýšlela,

zda mám tento příběh pustit do světa..

Protože je to příběh čerstvý,

ze života 

a není zrovna košér..

Ale mám to posvěceno těmi, kterých se to týká..

tak jdu na to vyprávění..:o)

Jak mnozí už víte..

jsem učitelka.

Už to je diagnóza sama o sobě

/ tím nechci své kolegyně naštvat, ale obecně se to říká /

( teď malá odbočka - já jsem velmi ráda, když to na mně někdo nepozná, že učím..no nic:o))..pokračuji)

Učím druháčky 

a přiznám se, že nemám ráda používání sprostých slov.

V jedné nestřežené chvíli,

když se z chodby jedno sprosté slovo ozvalo,

jsem řekla toto:

" Kdo u nás ve třídě řekne sprosté slovo,

tak si ho pak stokrát napíše,

aby mu to slovo bylo potom tak protivné, že už ho nikdy nevysloví!"

A to je to, co jsem neměla říkat.

Protože já když něco řeknu:o), tak na tom také trvám..

Přece nebudu něco říkat jen tak,že?.o)

No a v tom byl ten kámen úrazu!

Minulý týden ve čtvrtek ke mně přišla žačka,

že jí spolužák strčil a řekl sprosté slovo.

A to už nastala moje chvíle!

Ano, ano...

nic "blbšího"/pardon/ mě nenapadlo,

než odcitovat to, před čím jsem varovala.

Tudíž onen chlapec dostal trest.

Napíše slovo 100 x a pod to napíše větu.

 "Už to slovo nemám rád

a nebudu ho už říkat!"

Nevím, zda jsem byla tak naivní,

že jsem si stále myslela, 

že by moji druháci nemohli říkat sprostší slova 

než například :

Jsi pitomá, blbá.
Připustila bych snad i krávu, 

ale P --U, 

tak to jsem si tak nějak nepředstavila.

Už jen představa, že ji vidím 100 x napsanou mě vyděsila.

Ale slovo je slovo,

a tak jsem řekla,že to napsat musí, ale nemusí to vědět rodiče

( což jsem si i tajně přála!)

Znáte však děti..

hned to řekly paní vychovatelce 

a ta v momentě, kdy si tatínek přišel pro synka,

mu to s gustem podala ..

Co Vám budu povídat.

Za ten večer jsem zkontrolovala snad 10 x email,

zda nemám stížnost ze strany rodičů.

Naštěstí nic...

I tak jsem to nepovažovala za nijak výchovné

a pedagogické? 

Tak to už vůbec ne!

Ráno jsem dostala 100 x napsanou P -- U na stůl. 

Za ní bylo ještě dalších 20 vět, ve kterých bylo napsáno:

"Už nikdy neřeknu slovo P--A!"

Za tím vším byl podpis tatínka.

Tatínek se prý moc zlobil

 a on už to vážně  nikdy neřekne!

No a je to!

Nejradši bych si nafackovala sama..

Rozhodně na dětech bylo vidět, 

že nikdo z nich netouží jakékoli sprosté slovo ještě někdy opakovat, 

když tedy paní učitelka je tak zásadová 

a nechá to napsat. 

Podpis rodiče tomu všemu dodával náležitý punc vážnosti.

Po vyučování 

a to se dalo čekat,

jsem se tentokrát setkala s tatínkem..

Už když vstupoval do třídy,

tak se  "naštěstí"  smál

a pravil:

Tak jsem se doslechl paní učitelko,

že se u vás ve třídě rozmohlo slovo:o))..

..nedořekl..

A tak mohl být možná slyšet ten kámen,

který mi spadl ze srdce!

Oba jsme zavzpomínali na Pelíšky!

Já se omlouvala, 

ale tatínek řekl, že se nasmáli,

že si tento výtvor dokonce doma nafotili 

a že se dlouho budou mít čím bavit..

Mám od něj i svolení k napsání..

Možná se pobaví znovu,

až si přečte jak já z toho měla nervy nadranc:o)..

Patří mi to!

Jen se vážně modlím, aby pro naši třídu 

byla sprostá slova už navždy TABU :o)).

Ne každý rodič by měl takové pochopení!

--------

PS: Jak vidíte, tak ač to bylo vážně krásně napsáno,

tak já jsem si to nenafotila,

ale přiznám se, 

uložila jsem si to

na památku!

----

Představa toho, že jakýkoli můj příspěvek bude samá P--A,

byla pro mě do dnešního dne nepředstavitelná!

Opět se mi potvrdilo,

že co není,

může být!

Vám přeji krásný den.

a kdo jsi bez viny, hoď kamenem!

Vaše Inka

Přemýšlím, jaký přiřadit štítek..Smích? Škola? Nebo Rady pro život?

Pokud rada, tak pro mě speciálně:

VAŽ SLOVA! 

:o)

Nad nadpisem jsem moc dlouho nepřemýšlela,

ten mě napadl okamžitě!